O španělských Velikonocích jsem si povídal se Zuzanou Churanovou, zástupkyní Španělské centrály cestovního ruchu pro Českou republiku a Stanislavem Škodou, režisérem a scénáristou.
Začnete odebírat náš podcast na vašich oblíbených platformách
Apple Podcasts / Google Podcast/ Spotify/ Podcasty.cz
Celý díl si můžete pustit na youtube.
Španělské Velikonoce neboli Semana Santa, v překladu svatý týden, se konají od Květné neděle do neděle Zmrtvýchvstání. Tedy opravdu celý týden a české pomlázkové pondělí se ve Španělsku slaví jen někde, ovšem bez pomlázky.
Španělsko je velmi rozmanité a je složeno z autonomních společenství, která si mohou délku velikonočních svátků upravovat podle svých tradic a zvyků. V tomto smyslu, zatímco pátek 29. září je celonárodním svátkem, Zelený čtvrtek i Velikonoční pondělí jsou volnými svátky, což znamená, že autonomní společenství mají možnost zvolit si tyto dny za svátek nebo naopak zvolit jiný den, který lépe odpovídá jejich místním tradicím a kultuře. Z následujícího výčtu platného pro rok 2024 uvidíte, jak je to ve Španělsku složité.
Zatímco Katalánsko a Valencijské společenství se rozhodly nezvolit Zelený neboli Svatý čtvrtek jako den pracovního klidu, naopak šest autonomních společenství se rozhodlo učinit Velikonoční pondělí státním svátkem a to: Baleárské ostrovy, Kantábrie, Katalánsko, Valencie, La Rioja a Baskicko - to je šest regionů, které Velikonoční pondělí zvolily jako státní svátek ve svém pracovním kalendáři. Vzhledem k tomu, že ve Valencii i Katalánsku byl Zelený čtvrtek pracovním dnem, mohly si pouze La Rioja, Baskicko, Kantábrie a Baleáry užít pětidenní prodloužený víkend během velikonočního týdne.
Z toho také vyplývá, že oficiálně není volno celý Svatý týden, ale velmi často si lidé věrní tradicím vyčlení ještě 1-2 dny z týdne, aby se tradic mohly zúčastnit.
Pokud si chcete užít ty pravé španělské Velikonoce, které jsou opravdu velmi odlišné od těch českých, je třeba vyrazit do určitých oblastí. A někdy stojí za to si vybrat i města menší. Podívejte se na přehled nejvýznamnějších velikonočních míst.
Nejpůsobivější Velikonoce se konají ve všech velkých andaluských městech jako Sevilla, Malaga, Granada, Córdoba, která jsou vyhlášená svými procesími.
Nejproslulejší oslavy Svatého týdne se konají v Seville. Místní radnice organizuje dopředu a informuje, jak a kdy, jednotlivě po dnech, budou procházet jednotlivá procesí.
Pro lepší výhled jsou na náměstích postavené tribuny, na které si můžete koupit lístek. Ceny lístků se liší od počtu dnů a sektoru, o který máte zájem, a mohou se vyšplhat i na několik stovek eur. Ale průvod je možné vidět i bez vstupenek na tribunu. Možná vám jen bude chvíli trvat, než si najdete místo s nerušeným výhledem.
Procesí, která prochází městem, jsou organizována takzvanými bratrstvy – Hermandades nebo také Cofradías, které fungují u jednotlivých far. Ačkoli se na to někdy zapomíná, bratrstva jsou lidé. Lidé, kteří se živí nejrůznějšími povoláními, jež mají s pořádáním akcí většinou jen málo společného. Přesto se jim každoročně podaří díky spolupráci zorganizovat procesí, které mají v nejednom případě více než dva tisíce členů. Například sevillská Hermandad de la Estrella připravuje procesí pokání Estación de Penitencia každý rok na Květnou neděli. V bratrstvu Estrella je sousedská spolupráce klíčem k úspěchu. Sousedé poskytují garáž pro přípravu a zkoušky, vynakládají úsilí, aby odstranili svá vozidla pro procesí, organizují sbírky na výzdobu a udržování nosítek, aj.
O Svatém týdnu vynášejí bratrstva takzvané trůny nebo pasos. Jaký je mezi tím rozdíl? V Malaze se nosítka, na kterých se nosí sochy Krista a Panny Marie, nazývají trůny, avšak v jiných oblastech se jim říká pasos. Trůny jsou na rozdíl neseny muži na ramenou, kdežto pasos jsou nošena na šíji. Průměrně stojí carguero (nosiči trůnů) nebo costalero (nosiči nosítek) 14 eur.
Trůny jsou často obrovské, vypadají jak plovoucí vozidla, a jsou na nich umístěny velkolepé výjevy z Bible spojené s posledními dny Ježíše Krista. Jsou bohatě vyzdobeny, pozlaceny, a jejich stáří se pohybuje mezi 200 až 400 roky.
Naopak pasos jsou menší, al nepředstavujete si nějaká malá lehká nosítka. Bratrstvo má předem stanovenou trasu a takzvané kajícné stanice, které musí absolvovat. V některých případech trvá procesí i více než 10 hodin. Z tohoto důvodu má každé bratrstvo několik týmů costaleros, kteří se střídají pod nosítky. A kolik musí unést? Někdy až tisíc kilogramů.
Trůny i pasos jsou doprovázeny kajícníky, tzv. capirotes. První stopy po této součásti oděvu kajícníků pocházejí z doby inkvizice, ve středověku jsou zmínky o capirotes jak v jižní Francii, tak v celém Španělsku. Capirotes připomínají povinný doplněk, který museli mít odsouzení inkvizicí jako pokání za určité zločiny, a připomínal tak jim i zbytku společnosti provinění, kterého se dopustili, a trest za něj. Některé dokumenty uvádějí 17. století jako datum, od kterého začala bratrstva a bratrstva v Seville zařazovat tento kus do svého oděvu, ačkoli první capirotes v procesích jsou datovány také kolem roku 1400.
Uniformy bratrstev jsou doplněny hábity, které se hodí ke kápi, a různými doplňky, které se liší v závislosti na bratrstvu, jako jsou pláštěnky nebo třapce, které jsou z různých látek, nejčastěji ze sametu, kepru nebo vlny. Všechny mají svůj vlastní znak vyrytý na štítech a medailích, které členové jednotlivých skupin nosí během procesí. Co znamenají jednotlivé barvy: červená - Kristovo utrpení a krev, černá - smutek nad Kristovou smrtí, bílá - čistota, fialová - pokání, zelená - naděje. Každé bratrstvo nosí barvu, která nejlépe odpovídá jeho cíli, a může je i kombinovat.
Jestli nemáte rádi davy, raději místo Sevilly navštivte jiná města, například Carmonu, která leží nedaleko Sevilly, a kde díky tomu, že se jedná o malé městečko s 28 tisíci obyvateli, si velikonoční svátky vychutnáte ve větším klidu. V Carmoně prochází Velikonoce křížovou cestou, která se rozprostírá mezi kamennými zdmi, úzkými uličkami a skrytými náměstími. Monumentalita samotného města je výjimečnou kulisou pro osm bratrstev. Je zde nesena jedna z nejstarších soch Krista, El Señor de la Amargura (Pán hořkosti), kterého v roce 1521 vytvořil Jorge Fernández Alemán.
11. března 1521 se skupina 1 500 lidí z Carmony vydala na pouť do Sevilly, aby se modlila k Panně Marii de la Antigua za vytoužený déšť. Tato slavnost je chápána jako nejstarší precedens kajícího procesí v této lokalitě. Pokud si myslíte, že Velikonoce jsou ve Španělsku a v oblastech, která dodržují katolické svátky, jen pro starší generaci nebo jen pro věřící, opak je pravdou. Podívejte se na předchozí link, a video, které vám ukáže, kolik mladých lidí se takové slavnosti účastní. Svatý týden je totiž především oslava života, oslava rodiny, přátel a soudržnosti.
Velmi působivé jsou Velikonoce v Madridu, který má také svoje specifika.
Zde je velikonoční týden zakončen takzvanou tamborradou. V neděli Zmrtvýchvstání ve 12 hodin vystupuje bratrstvo Jesús de la Soledad s živým bubenickým průvodem na hlavním náměstí Plaza Mayor v hlavním městě, aby zakončilo oslavy Svatého týdne.
Velmi zajímavé jsou velikonoční slavnosti v Gironě, v Katalánsku.
Velikonoční průvody tady doprovázejí takzvaní Manaies neboli ozbrojení muži oblečení ve stylu starořímských vojáků. Manaies z Girony jsou součástí Bratrstva ukřižovaného Ježíše. První písemné zprávy o jejich existenci pocházejí z roku 1751.
Nádherné jsou též velikonoční slavnosti a procesí v regionu Murcie. Zvláštností jsou například tyto rohy, které jsou tak velké, že musí být na kolečkách
Co se jí o Velikonocích ve Španělsku
Záleží na oblasti, ale Andalusii je to například mladé jehněčí maso, místo našeho sladkého beránka, nebo Marmitako de bonito, dušená zelenina s brambory a tuňákem.
V postní dny se připravuje takzvané potaje de la vigilia. Jedná se o dušenou cizrnu se špenátem a treskou. Jinými slovy, guláš, který se z pochopitelných důvodů obejde bez masa.
Torrija je typickou velikonoční sladkostí v mnoha částech Španělska. Ale na jihu v Seville je považována za sladkou svačinku při sledování procesí. Využívá se stará bílá veka, která se namáčí do mléka a medu, aby změkla a získala chuť.
Sladké chochos lze jíst pouze v Murcii. Jsou typickým dezertem s Lorky. Jedná se o loupané lískové oříšky obalené v moučkovém cukru, které mají velmi tvrdou konzistenci a charakteristický reliéf. Nejzajímavější na těchto sladkostech je, že se prodávají ve dvou charakteristických barvách: bílé a modré. Tyto dvě barvy odpovídají tradičním bratrstvům ve městě.
Nejoblíbenější tradicí v Katalánsku na Velikonoční pondělí je "La Mona", typický koláč, který se dává dětem. Jedná se o koláč zdobený malovanými vejci uvařenými natvrdo a malými čokoládovými nebo cukrovými figurkami, které jsou nezbytnou ozdobou každé Mony. Tyto figurky mohou být zvířata, lidé, smyšlené postavy nebo dokonce abstraktní tvary. V některých případech se Mony zdobí také hračkami a jinými sladkostmi. Tradice Mony sahá až do středověku, kdy bylo zvykem nabízet koláč kmotrům při křtu jako poděkování za jejich podporu.
Zuzana Churanová, OET Vídeň, Turespaña
